Tábor vlčat a světlušek – všichni jsou v pořádku a v bezpečí.

By | 3.7.2021

15. 7. Slibujeme a dokončujeme celotáborovou hru

Naše celotáborová hra v posledních dnech vrcholí, děti pomáhají Tobiášovi a Elíše bojovat za záchranu jejich stromu a uchránit strom před nezodpovědnou těžbou mízy záškodníka Jo Mitche. Všichni doufáme, že dobro nakonec zvítězí 🙂

Ve středu večer se celý tábor sešel u slibového ohně, který jsme uspořádali v klášterní zahradě. Tradiční rituál bylo nutné urychlit, protože podle temné oblohy a bouřkových mraků bylo jasné, že déšť nás nemine. Všichni slibující však svůj slib stihli (i když už za deště), ale na volnou zábavu a zpívání jsme se museli přesunout do interiéru.

 

13. 7. Taboříme v klášteře

Hlásíme se ze Zásmuk. Nedělní ubytování proběhlo bez problémů, všichni jsme byli rádi, že po krátké pauze můžeme pokračovat se společným programem.

V pondělí se světlušky a vlčata zúčastnili olympiády s netradičními disciplínami, volný čas jsme strávili prozkoumáváním klášterní zahrady a blízkého okolí.

Úterním vedrům jsme se vyhnuli celodenním výletem k blízkým skalám, kde v lese u potoka bylo moc příjemně. Dobrovolníci si mohli prověřit své síly při lanových a lezeckých aktivitách nebo své kuchařské dovednosti při přípravě společného oběda na ohni.

 

11. 7. Pokračujeme

Ve čtvrtek 8. 7. jsme se probudili do mírného deště, který ale během pár hodin ustal, vysvitlo slunce a my, louka i stany jsme se v něm pomalu sušili. Děti se začaly připravovat na večerní rituál, který je měl zmenšit, aby se mohli s Tobiášem a Elíšou přesunout na Strom – vyráběly třeba věnce z listí, a kdo chtěl, učil se na flétnu.

Během odpoledne už jsme začali počítat s tím, že se k večeru možná něco přižene – preventivně jsme zavřeli všechny stany a sklidili pod střechu, co šlo, a večerní rituál přesunuli z lesa do tee-pee. Nikdo bohužel nepočítal s tím, jak velká bouřka přijde. Kolem deváté, když část vedení připravovala společenské tee-pee na etapu celotáborové hry, zasáhlo počasí v plné síle, rozpršelo se a tee-pee shodil vítr. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale na chvíli propukla panika, ve tmě a hustém dešti nebylo příliš jasné, co se děje; oblohu protínaly blesky a hlasitě hřmělo. Když vítr natrhl i vojenský hangár, shromáždili jsme děti v kuchyni, která z táborových staveb držela asi nejlépe, a volalo se hasičům – potřebovali jsme teplo a sucho, tedy dostat se z tábořiště někam pryč.

Hasiči dorazili velmi rychle; evakuační autobus bohužel někde zapadl, a tak pro nás museli poslat klasickou Tatru. V první fázi odjely do blízké Lukavice děti a jejich nejbližší vedoucí, v druhé fázi zbytek vedení a roverstvo. Na tábořišti jsme nechali vše krom cenností a trochy suchého oblečení; kuchařka navíc duchapřítomně sbalila chleba, abychom měli v Lukavické sokolovně co posnídat.

Už při příjezdu do sokolovny jsme slyšeli místní rozhlas, kterým starostka obce prosila obyvatele o suché oblečení a spacáky pro děti z blízkého tábora. Oblečení, dek, ručníků i spacáků se sešlo opravdu požehnaně, všichni se mohli převléknout do suchého a měli v čem spát; na místě byl i hrnec teplého čaje. V tu chvíli taky dorazila Česká televize, která se o nás nějakým způsobem dozvěděla, a začala zpovídat vedení ohledně evakuace.

Na noc nám hasiči donesli rozkládací lehátka se slovy „Budou vás bolet záda, ale je to lepší, než spát na zemi“ – všichni jsme to ocenili, karimatek jsme měli jenom pár a spát na parketách nikoho nelákalo.

Rozhodli jsme, že hned brzy ráno pojede vedení obhlédnout situaci na tábořiště. Stalo se tak ještě před snídaní. Louka byla podmáčená, hangár (překvapivě) stále roztržený, střecha kuchyně plná vody. Do dětských stanů ani do zbylých tee-pee nastěstí nenateklo moc, přesto jsme se nakonec rozhodli tábor ukončit a pokud to půjde pokračovat někde jinde. Přeci jen měly přijít i další bouřky a kdo ví, jak dlouho by nám v tuto chvíli trval návrat tábořiště do původního stavu. Na louku se po snídani vypravili roveři, aby poklidili, co se dalo, a hlavně aby zabalili dětem věci ze stanů.

Byli jsme rozhodnutí pokračovat na jiném místě, pokud se nějaké narychlo najde. To se nakonec stalo – ukázalo se, že v příštím týdnu vejdeme do kláštera v Zásmukách, kde budeme před všemi bouřkami skrytí pod střechou.

Rádi bychom zde poděkovali hasičům za hladkou evakuaci, ochotu a nadhled, se kterým řešili naši situaci. Stejně tak patří velký dík paní starostce Evě Martinů, která narychlo zvládla zorganizovat ubytování v sokolovně i sbírku oblečení. V neposlední řadě moc děkujeme všem obyvatelům Lukavice, kteří i přes pokročilý večer neváhali a zapůjčili nám oblečení, spacáky i třeba plyšáky pro děti!

PS: Na rajče jsme přidali další várku fotek (včetně fotky jednoho z hasičských aut)

 

8. 7. Tábořištěm se prohaly bouřky, všichni jsou v pořádku a v bezpečí.

 

7. 7. Máme se skvěle

Počasí je na nás zatím milosrdné a tak si užíváme táborového života plnými doušky.

Táborová louka se postupně plní táborovými stavbami, dopoledne plníme vlčky a světýlka (odborky), odpoledne pomáháme Tobiášovi a Elíše se záchranou jejich domova na stromě, (nejen) večer u ohně zpíváme a hrajeme na kytary, v noci  při  hlídkách nasloucháme zvukům  přírody a pozorujeme hvězdy.

Na rajčeti přibylo pár fotek, tak se na ně koukněte 😉

 

3. 7. Hlásíme úspěšný příjezd!

Při cestě na tábořiště nás nezdržely žádné problémy.

Ochotný Vojta nám přijel přímo k autobusu ušetřit práci se zavazadly a tak jsme mohli už jen nalehko dojít pár set metrů na místo.

Tam už na nás čekalo funkční rozestavěné tábořiště, na jehož přípravě již od středy pracovala část vedení tábora. Na děti zbývá postavení vlastních příbytků, ale jsme si jisti, že i to proběhne hladce.

Počasí je nádherné.

Fotky naleznete na https://strediskocelakovice.rajce.idnes.cz/Tabor_vlcat_a_svetlusek_2021/